Určitě jste to někdy zažili, nebo to možná zažíváte každý den: pocit, že máte hlavu jak pátrací balón z nadměrného myšlení a přemýšlení. Hlava řeší, co všechno je potřeba zařídit, udělat, připravit, nachystat. Jak se správně rozhodnout, co a jak komu říct. Pak také ráda řeší minulost – co jsme řekli a neřekli, udělali, neudělali a měli udělat…co nám druzí udělali nebo neudělali. Řešíme příběhy druhých a staráme se o to, co neovlivníme a co není naše věc.
Valí se na nás spousta informací a všechno chce naši pozornost.
A jede to všechno pořád dokola jako kolotoč. Jsme pozorností v hlavě, neustále se těmi myšlenkami zabýváme a pak jedeme na autopilota a nevnímáme sami sebe.
Možná si potom někdy všimneme, že jsme podráždění, stažení, výbušní, nepříjemní, smutní a prostě se necítíme vůbec dobře. A hlavně, ta hlava nejde ani vypnout! Víme o tom, ale nejde nám s tím nic moc dělat. Možná si připadáme, že stojíme v cestě sami sobě.
Tyto stavy mi jsou dobře známé. Měla jsem pocit, že mě má mysl snad “sežere”. Věděla jsem, že si svým nadměrným myšlením ubližuju, a tak jsem začala před 11 ti lety se svou myslí vědomě pracovat. Abych se cítila dobře, abych pomohla sobě a svému, tehdy ne příliš zdravému, tělu.
Náš nervový systém má omezenou kapacitu. A je fajn si vysledovat, kde máme tu svou hranici.
Pokud patříte mezi HSP jako já, pak jistě víte, že tu kapacitu máme menší než ostatní. Nepojmeme toho tolik, protože pojímáme to, co většina lidí nepojímá. Vnímáme víc – všeho a to prostě dává zabrat. A tak, pro nás citlivé zvlášť, je práce s vlastní myslí nezbytná pro to, abychom se ve svých životech cítili dobře.
Dobrá zpráva je, že náš mozek je neuroplastický, tzn. dá se přetvářet a měnit. A my, svou vědomou prací, mu (sobě) můžeme hodně pomoci. Nicméně pokud chceme opravdu změnu, vyžaduje to od nás pravidelnost, trpělivost a vytrvalost.
Předně je velmi dobré si připomínat, že fakt nic nemusíme. Opravdu nikdo nic nemusí. O tom jsem se rozepsala ve článku Musím? Nic nemusím. A vědomě si vybírat, co do svého systému přijmeme. Například vyvarovat se zpráv, minimalizovat čas na sociálních sítích, neřešit víc věcí najednou, neplánovat si příliš mnoho akcí a tak dál.
Teď se ale zaměřím na to, jak pracovat s nahromaděným stresem a pocitem přetížení v naší hlavě, což i přes veškeré snahy může být denní záležitostí. Praxí je mnoho. Tady ve článku sdílím 3 skvělé a velmi účinné techniky, které sama praktikuji:-).
Takže:
Ideální je při přetížení prostě všeho nechat a jít ven na procházku a posdílet svůj stav, své myšlenky, problémy, starosti, hněv či strach božství/ přírodě/ životu. Můžete to všechno říct také stromu v lese, skále, potoku nebo si můžete přivolat svého nehmotného spojence, pomocníka na koho se obracíte ( třeba anděla, archanděla, bohyni, boha, duchovního průvodce…). Prostě hlavně to někomu řekněte – nahlas. Samozřejmě klidně i blízkému člověku.
Tím, že si to zvědomíme a řekneme nahlas nás to přestane ovládat. Jde to z nás. Získáváme zpět svou moc.
Toto praktikuji téměř denně. S božstvím proberu, co je potřeba. Proberu svůj stav, jak se cítím, co se stalo. Zároveň se nechávám dál vést, ptám se božství, co ono na to a přijímám odpovědi a rady “zhůry”.
Z takové procházky přicházím osvěžená, zklidněná a spokojená:-).
Skvělá technika, jak se uvolnit, jak uvolnit své emoce, mysl a dostat se z hlavy do těla. Tanec změní naši energii, budeme se zaručeně cítit jinak. Dobře. Krásně. Zvlášť když ještě tančíme na svou oblíbenou hudbu. A myslím tím spontánní tanec. Nekontrolovatelný. Nechat tělo, ať se hýbe samo, tak jak chce. Hlava mu do toho nemluví. Můžeme tančit se záměrem – vytancovat napětí, bolest, strach…Tancem můžeme vyjádřit své nitro, sebe samu…
Je to vysoce léčivé. A tanec v hezkých šatech či sukni nás ještě navíc krásně žensky podpoří:-).
Tato technika funguje jako skvělá terapie! Zvlášť když ji děláte 21 dní nebo měsíc v kuse. O co jde? Co máte v hlavě, na srdci, co vás pálí, trápí, bolí, všechno – napíšete na papír. Všechny ty obtěžující myšlenky dostanete fyzicky ze sebe tím, že to napíšete. Už to není v nás, ale mimo nás. Pozor, důležité pravidlo je: píšeme v kuse 10-15 minut. Naprosto pořád. A když nevíte, co napsat, napíšete, už nevím, co mám napsat. Nemusí to dávát smysl, nemusí to navazovat. Ani to po sobě nečteme, nekontrolujeme. Jde to prostě jen z nás.
Velmi účinná technika, kdy opravdu zacítíte “prázdnotu”. Já ten papír pak většinou ještě spálím.
Zároveň je fajn, po provedení těchto technik, vždy zacítit klid v sobě. Obrátit se dovnitř sebe, zavnímat svůj dech, své tělo. Chvilku spočinout v sobě a jen tak být. Je to velmi osvěžující.
Doporučuji vybrat si jednu techniku a opravdu ji zařadit do svého života pro svůj příjemný a dobrý pocit ze sebe sama. První dvě techniky nám ještě navíc uvolní tolik žádoucí hormony štěstí. Mám vyzkoušeno, že mi většinou stačí jít na procházku a vše tam probrat nebo si dám tanec a potom se ještě vypíšu. Pak se dostaví klid, prázdnota, cítím, že jsem u sebe a dosycuji se.
Techniky výstupu z hlavy předávám také na svých akcích – ženských kruzích a rituálech. Kdybyste se chtěly, ženy, přidat, pojďte do toho! Přehled akcí najdete tady. V případě zájmu mi napište: sasa@bytivkoleroku.cz.
Nabízím také osobní provázení a podporu ve Spáleném Poříčí nebo i on line. Pro více informací mrkněte tady.
Máte pocit, že pořád nejste dost? Pochybujete o sobě? Stáhněte si zdarma webinář Jsem jedinečná! Chcete se naplno postavit do své síly? Chcete být víc a víc sama sebou? Mrkněte na pdf Zpátky ke své divokosti, aneb 5 tipů, jak si vzít svou sílu zpět. Je zdarma ke stažení. Věřím, že zde najdete inspiraci na své cestě životem.
A co funguje vám? Napište!