O mně

Ahoj, jsem Saša. Máma dvou krásných kluků a manželka fajn muže.

Odmalička vnímám hluboké spojení s přírodou. Příroda je mou průvodkyní, nacházím v ní sebe. A také inspiraci, vedení, podporu a útěchu, radost, klid, bezpodmíněčné přijetí...

Cítím se být součástí, cítím její podporu a hřejivou náruč. A to všechno dohromady vnímám nejvíce v rituálech. Rituály to vše spojují dohromady...

Jsem hluboce vděčna za posvátná setkání, kterými provázím. Potkávám se s druhými v hlubinách a v pravdě. A je to moc krásné...

Ale jak už to tak bývá, nebylo to hned:-).

Dlouho jsem žila v odpojení od sebe. Nevnímala jsem se. Žila jsem běžný, šedý život, který se mi vůbec nelíbil. Škola, učení, brigáda. Akce s přáteli, mejdany, koncerty, festivaly. To bylo fajn. Po alkoholu bylo hodně veselo, ale vnitřně jsem cítila hluboký smutek a prázdnotu. Měla jsem různé strachy z budoucnosti a dlouhodobě mě sžíral pocit, že je se mnou něco špatně. Nebyla jsem šťastná s tím, co jsem měla a jak jsem žila. Měla jsem pocit, že nezapadám do tohoto světa, protože jsem se nedokázala přizpůsobit a být v tom šťastná. A nevěděla jsem, že jsou i jiné možnosti. 

Věřila jsem, že toto je normální život, který bych měla žít a že jsem prostě jenom mimo a je se mnou něco špatně.

V mé mysli jel kolotoč neprospěšného myšlení, s kterým jsem si vůbec nedokázala poradit. Nejsem dost dobrá, dost chytrá, musím být jako ostatní. Jsem strašně citlivá. Takhle bych se přeci neměla cítit. Co se mnou bude? Co budu dělat? Nic mě netěší...Bojím se změn, bojím se života samotného...

Pár piv nebo několik skleniček vína se postaraly, abych se cítila dobře.

A tak jsem svou nezkrotnou mysl tlumila alkoholem a nevnímala své skutečné nitro. 

Až zdravotní problémy mezi 20 a 30 rokem nastartovaly mé hledání sebe sama. Nejdřív jen lehké potíže mě začaly upozorňovat, že něco není v pořádku. Jsem vnímavá, řešila jsem to tak nejlépe, jak jsem tehdy uměla. Nicméně později v mých 30 ti letech jsem úplně odpadla po očkování proti klíšťové encefalitidě. Spustily se mi obrovské potíže, že jsem nemohla ani chodit. A to byl zlom, kdy jsem věděla, že už není na co čekat.

Došlo mi, že je třeba si přiznat, kdo opravdu jsem. Přijmout se a uznat, že jsem v pořádku taková, jaká jsem. Že má vysoká citlivost je v pořádku. Že já nejsem špatně. Že se nemusím pořád někam štelovat a řídit okolím. Že nemusím, co nechci a můžu, co chci. A to bylo velké...

A tak jsem se víc a víc začala vnímat, ladit se na sebe, podporovat se a jednoduše mít se ráda taková, jaká jsem. I se svými stíny. Oči mi otevřelo Mohendžodáro v roce 2013, tantra jóga pro ženy.

Naučila jsem se pracovat s rozjetou hlavou, vnímat své nitro, využívat aktivní meditace, tanec a další techniky k tomu, abych cítila sebe a aby mi bylo dobře.

Mohendžodáru jsem se věnovala aktivně 5 let, dokonce jsem jej nějakou chvíli i lektorovala.

S prvním těhotenstvím, v roce 2016, jsem se začala zabývat rituály. To, že nosím v sobě nový život, byl pro mě hluboký spirituální zážitek. Cítila jsem opravdu velké napojení na celé mystérium života. A tak jsem začala s rituály, které mě úplně učarovaly.

Nikdy předtím jsem necítila tak hlubokou posvátnost a úctu k životu!

S mateřstvím přišlo spoustu nových výzev, které mě, paradoxně, přiblížily a přibližují opět víc a víc k sobě. A rituály mi byly a jsou velmi nápomocné. 

Našla jsem v nich to svoje, co miluju: přírodu, posvátnost, bytí a klid. 

A že to není běžné a podle pravidel - mi už je fakt jedno. Já jsem já a toto je můj milý, krásný, kouzelný život:-).

Nabité zkušenosti a nadšení mě vedly k tomu, začít vše sdílet a předávat dál dalším ženám. Začala jsem nejdříve u nás doma pořádat ženské kruhy. Nyní si pronajímám prostory na kruhy, provádím také přechodovými ženskými rituály a poskytuji individuální podporu.

Miluju tu posvátnost, zastavení a jinou dimenzi bytí. Takovou, kde můžeme všichni být naplno sami sebou a šťastni. 

A jsem za to hluboce vděčna.