Co umí stromy

S přírodou jsem hodně spojena. Je to má průvodkyně, má láska, má vášeň. Je to už pár let, co se mi stala hodně významná věc, která třeba mým sdílením pomůže obnovit a prohloubit náš vztah se stromy a s přírodou.

Byla jsem v Praze na jednom víkendovém semináři, kde se trénoval a přelaďoval mozek na to žádoucí a hezké. Moc mi to nešlo, protože blízký člen z rodiny měl náhlý, závažný zdravotní problém a já se od toho nedokázala odpoutat. Situace se vyhrotila natolik, že po semináři jsem jela s dotyčným do nemocnice. Měla jsem stažené celé tělo, byla jsem nervózní a plná obav. Navíc z nemocničního prostředí se mi dělá vyloženě špatně. Práce s mozkem mi byla v tu chvíli úplně k ničemu.

Druhý den jsem na tom nebyla o moc lépe. Práce s mozkem mi nefungovala, protože jsem měla nahromaděný stres v těle a s tím se nepracovalo. Byla jsem prostě mimo.

O obědové pauze jsem se šla projít ven. Hledala jsem alespoň kousek zeleně v zastavěné čtvrti. Sedla jsem si na lavičku, kde byly stromy a tam jsem se rozbrečela. A jak jsem tak brečela, zavnímala jsem, že tam nejsem sama. Pocítila jsem hladivý, láskyplný pocit a obrovský soucit, který byl mířený ke mně. Když jsem se rozhlédla, všimla jsem si, že sedím na lavičcce na maličkém náměstíčku, které bylo obklopené ze všech stran dokola lípami. Předtím jsem je vůbec neviděla. Intenzivně jsem cítila, že tam jsou v tu chvíli pro mě. Lípy mi byly tichou útěchou, podporou a poskytly mi láskypné objetí.

Tiše naslouchaly, hladily mě a láskyplně ke mně promlouvaly. Bylo to pro mě velmi silné, zázračné a magické. Slunce svítilo na celý lipový kruh se mnou a já cítila takový příval lásky a podpory, že jsem tam plakala pak už jenom štěstím a blahem.

Vnímala jsem, že i přesto, co se děje, je vše v pořádku. Stres z těla zmizel a dostavil se klid a obrovská věčnost. Lípám jsem poděkovala a už jsem zůstala v klidu. A i teď, když si na to vzpomenu, cítím pořád tu velikou vděčnost za takovou pomoc.

Pro zajímavost, lípa je považována za strom lásky. Její listy mají tvar srdce a čaj z květů hojí bolavé srdce. Lípa je tu s námi s tím, co je právě teď. S tím, co prožíváme. Je to tichý svědek, který nás bude přijímat takové, jací jsme. Nehodnotí, nesoudí, nekritizuje a šíří univerzální lásku do všech stran a směrů víc než jiné druhy stromů. Když u lípy zůstaneme déle, dotýkáme se jí nebo jsme o ni opřeni, její aura začne jemně ovlivňovat tu naši. Zklidňuje, harmonizuje – a v nás se postupně rozlévá pocit vděčnosti. Tíha přestává být tíhou…

Stromy jsou naši přátelé, tišší svědci, moudří pozorovatelé našich příběhů. Stromy běžně zdravím a hladím jejich kůru. Někdy si s nimi povídám, jindy žádám o radu, jindy s nimi jen dýchám v objetí. Tak, jako by se naše srdce propojily. Někdy jim zahraju na flétnu nebo spočinu v jejich kořenech a vnímám tu sílu, zakořenění, jistotu a stabilitu, která ve stromech je a která proudí i ke mně. Jindy je žádám i o dobití energie. To si pak představuji, jak mě ten strom nabíjí a osvěžuje. Prociťuji lásku a světlo, které proudí od stromu. I já mu za to něco dám. Buď ho opečuji, nebo mu jako poděkování dám kytičku, jablko nebo na větev navážu barevnou stuhu.

Stromy mají nadhled, který nám někdy chybí. Stojí pevně zakotveni v zemi…a jsou. Jen jsou v tom bytí, ve kterém často neumíme být. Je tak léčivé s nimi jen tak být v lese…

Příroda je s námi pořád a promlouvá k nám neustále. My ale býváme dost zahleděni jinam a nemusíme si jemných vzkazů všimnout. To ale lze změnit.

Stačí si dát záměr a všímat si. Zavnímat vůni květů, vůni stromu, lesa. Procítit hmatem jeho kůru, jemné lístky. Jaké to je dát svou tvář na jeho kůru? Jak se u toho cítí vaše tělo? Být tam naplno a jen s tím stromem…A pak si můžete všimnout něčeho mimořádného. A to může být ten vzkaz. Já třeba takhle koukala po kůře stromů, když jsem uviděla, že na malém suku byl nakreslený smějící se obličej:-).

Nebo může na vás spadnout šiška, či vám u hlavy skočí veverka nebo najdete pod stromem hříbek…

Je možné všechno…Vždy děkuji a mám velkou radost za takové vzkazy.

Kácení lesů, ničení stromů a bezohledné chování k nim mi pochopitelně rve srdce. Co s tím a jak k tomu přistupovat? Před pár lety jsem to řešila s Verčou a Lukášem Velehradskými z projektu Spojeni s přírodou. Příroda se bez nás obejde, ona to dá. Ale my ne…Záleží na tom, s jakým záměrem a s jakým postojem se jde strom porazit. Když je tam pokora a úcta ke stromům, poděkování, pak je to „čisté“, je to OK.

Bohužel to se ale takto moc neděje. Můžeme ale strom ocenit a poděkovat mu zpětně. Když si pořídíme domů něco dřevěného, můžeme k té dřevené věci vyslat vděčnost a ocenit, poděkovat, že ten strom dal život, abychom mohli mít nový kus nábytku. Aspoň tak. Energie se rozhodně promění a budeme mít lepší pocit.

A tak važme si stromů, mějme je rádi a projevujme jim svou lásku, dělají toho pro nás opravdu hodně, i když to často přehlížíme.

Byl vám článek přínosný? Jste na cestě ke své divoké duši? Pro ženy mám další inspiraci zdarma v pdf Zpátky ke své divokosti aneb 5 tipů, jak si vzít svou sílu zpět. Živě se potkat můžeme na některém z ženských kruhů na Plzeňsku, kde se spojujeme s přírodou a se sebou v rámci kola roku. Více tady. Provádím také individuálními rituály a poskytuji individuální podporu, pro tu mrkněte tady. Bude mi potěšením se s Vámi potkat:-).

Zdroj informací o lípě: FB stránka Člověk a energie stromů. O kácení stromů – ústní sdělení od spojenisprirodou.cz.