Jak zůstávat u sebe (nejen) po skvělé akci

Znáte to…? Jedete na retreat, seminář, kruh, zkrátka na nějakou prožitkovou akci. Může to být i dovolená. Cítíte se skvěle, dosyceně, u sebe, šťastně, přítomně. Pak přijedete domů a „zase to začne“. Známý kolotoč povinností a „musů“, organizování času, jak vše stihnout, péče o druhé a následný propad. Energie ze skvělé akce je pryč a cítíte se zase tam, kde jste byli. Ano, to se děje dost běžně. Mám s tím bohaté zkušenosti.

V čase, kdy jsem teprve začínala objevovat „sebe“, jsem pravidelně jezdila na několikadenní pobyty do meditačního centra Lažánky u Brna. Cítila jsem se tam skvěle – u sebe, v pohodě, vyladěná. Mohla jsem tam být naprosto sama sebou i se svými pocity a emocemi. Nikdo mě nekritizoval, nehodnotil, nesoudil. Cítila jsem se tam přijímaná a naprosto v pořádku tak, jak jsem.

Pak jsem přijela domů, šla zase do práce a jen jsem vnímala, jak mi ta krásná energie nenávratně mizí. Srdce se snad slyšitelně zavíralo a já se propadala do prázdnoty a šedi každodennosti. Nechtěla jsem to, chtěla jsem ten krásný stav z pobytu v Lažánkách, ale nevydržel. Zmizelo to a já nevěděla, co s tím. Neuměla jsem tu krásnou energii, co jsem tam cítila, integrovat do svého života a žádoucí stav si uchovat.

Časem jsem pochopila. Co jsem dříve nevěděla a neuměla, mi docvaklo až postupně, jak jinak než vlastním zkoumáním a praxí.

Taková prožitková akce je záměrně dělaná pro to, abychom se dostali k sobě a aby si hlava odpočinula. Poskytuje naprosto ideální podmínky, které v běžném životě nemáme. Je o nás postaráno ze všech stran. V případě pobytu se nemusíme starat o jídlo, neboť na většině akcí je zajištěna strava. Nemusíme řešit nákupy, praní, žehlení, péči o druhé. Máme svůj pokoj a pár nezbytných věcí. Když si dovolíme vypnout i telefon, máme 100 % čas jen pro sebe. Mozek není zahlcován žádnými požadavky z venku a je daleko snažší tu hlavu prostě vypnout. Pak je žádoucí stav a klidné bytí úplně na dosah.

Jak to tedy udělat, aby nám energie vydržela?

Mnozí znají, tady připomenu a osvěžím několik tipů.

• Dát si prostor pro sebe každý den a zároveň se vylaďovat průběžně. Nestíháte to? Dá se také vstát dříve, když ostatní ještě spí. Nebo se lze zavřít na chvíli v koupelně či toaletě. Zkrátka někde chvíli se sebou vědomě pobýt. Obracet se k sobě a zjistit, jak to zrovna opravdu máme. A zároveň nečekat na „až“. Nebudu čekat, až budu mít čas. Vylaďuju se pořád průběžně během dne za pochodu (vnímáním svého těla, dechu – zpřítomňováním).

• Být bdělí, klást si otázky a opečovávat se. Je to o tom, prokouknout své automatické chování. Jakmile jej prokoukneme, dostáváme se z role oběti (svých automatismů) do moci. Chce to dávat si pozor, co se děje. Udržet se v přítomnosti. Sledovat své vnitřní pochody a reakce vzhledem k tomu, co se děje a co prožíváme venku. Vnímat svoje tělo, jak reaguje. Všimnout si, kdy ztrácíme kontrolu nad svým chováním. Například najíždí nám vztek, protože nás naštvalo dítě. Normálně bychom třeba už na dítě automaticky vybouchli, ale stihneme zachytit, co se v nás děje a zareagujeme jinak. Třeba odejdeme z celé situace.

Příklad otázek k sebezkoumání: Proč je mé tělo stažené? Co se stalo, že se stáhlo? Co mi způsobilo pokles nálady? Kdy jsem se začala cítit smutně? Co pro sebe v této situaci mohu udělat, abych se cítila lépe?

Kdybych to měla úplně zjednodušit, základem je ptát se a průběžně se opečovávat. Všichni máme naložené nějaké trauma z dětství, které je skryto pod naším hněvem, strachem atd. A jedině podporou sebe sama a sebeopečováváním vyhrajeme:-). Může to být sebeobjetí, pohlazení, podpora ve slovech, např. je to v pořádku nebo i tak tě mám ráda. Říct si to potřebné pěkně nahlas. Stejně všichni potřebujeme slyšet, že jsme v pořádku takoví, jací jsme. Že jsme milováni a přijímáni, takoví, jací jsme. Že si zasloužíme jen to nejlepší a že si to dovolujeme přijímat. A to můžeme udělat jedině my sami. Nahlas. Protože to potřebuje slyšet náš mozek a celý náš systém. Vizualizace je málo, potřebujeme opravdové činy (hlazení) a opravdová slova (řečená nahlas).

• Nejmocnější medicína je soucit. Buďme k sobě soucitní a laskaví. Nezlobme se na sebe, co jsme v minulosti udělali nebo neudělali. Mít soucit se sebou znamená například vnímám, soucítím, že jsi smutná, že máš strach, že se zlobíš, že to dopadlo jinak, než jsi chtěla…místo sebekritiky a vět typu měla bys… Soucitem k sobě se přirozeně dostaví i soucit k druhým. Neznáme příběhy druhých a nevíme, kolik bolesti si kdo nese. Každý se nacházíme jinde. Nemáme právo soudit.

• Být v kontaktu s lidmi z kurzu, kruhu – s podobně naladěnými lidmi. Ve skupině je síla. Skupina podpoří v bytí sama sebou. Bytí ve své opravdovosti mění svět. Nemusíme nic předstírat, pouze se obohacujeme navzájem na své cestě. Každý je přínosem. Proto vnímám tyto prožitkové akce, kde jdeme úplně k sobě, jako velmi důležité pro celou naši společnost.

• Podpůrné předměty. Takovou hlavní kotvou je oltář. Místo, kde si dáváme sošky, svíčky, nějaké ozdoby. Zkrátka předměty, které nás podpoří, když se na ně podíváme. Když si tam dáme předmět, co byl i na akci, tak se opět spojíme s energií z té akce. Připomene se nám celý prožitek i lidi, co byli s námi. Podporou jsou i vykuřovadla. Působí okamžitě na naše smysly a tím ihned mění naši energii. Opět se nám můžou vybavit příjemné zážitky z akce, cítíme uvolnění a klid.

• Mít své způsoby zdrojování. Každého dosytí něco jiného. Někdo tvoří rukama, jiný čte, bubnuje, zahradničí… Velmi povznášející je také hudba a samozřejmě tanec. Důležité je hlavně to dělat.

• Obrovsky důležité je mít dosycené a vyživené tělo. Aby mělo kvalitní stravu a dostatek živin, aby mohlo správně fungovat a bylo nám v něm dobře. Za mě, pokud není vyživené tělo, mentálně se to jen těžko táhne.

• Otisknout si do sebe ten pocit, kdy se cítíme dobře, vyladěně a u sebe. A pak si ho můžeme kdykoliv zase vyvolat. Tělo nám to dá.

Samozřejmě platí vše další, co jsem psala v jiných článcích, například Musím? Nic nemusím.…Nebo Zachraň sebe, zachráníš svět.

Zároveň nabízím dosycení na svých prožitkových, rituálních akcích na Plzeňsku. Nebo na individuálních „sedáncích“.

Pojďme společně dělat svět hezčím místem – tím, že opečujeme samy sebe a jsme naplno samy sebou. Bude mi radostí se s vámi potkat. Podrobnosti k akcím najdete zde.

Úvodní foto: Tatiana Mikušová.