Články autora
Znáte to…? Jedete na retreat, seminář, kruh, zkrátka na nějakou prožitkovou akci. Může to být i dovolená. Cítíte se skvěle, dosyceně, u sebe, šťastně, přítomně. Pak přijedete domů a „zase to začne“. Známý kolotoč povinností a „musů“, organizování času, jak vše stihnout, péče o druhé a následný propad. Energie ze skvělé akce je pryč a cítíte se zase tam, kde jste byli. Ano, to...
Budím se ráno ve stanu, všichni ještě spí. Omamná vůně mateřídoušky mě praští do nosu. To je krása…Večer jsme to zapíchli na loučce u lesa, kousek od cesty. Už večer jsem obdivovala krásu tohoto zašitého místa. A teď ráno se nestačím divit. Spíme na mateřídoušce, která roztroušeně roste a nádherně voní všude kolem. Obětinky přírodním bytostem a duchům místa jsou pryč. Jablko, trochu...
S přírodou jsem hodně spojena. Je to má průvodkyně, má láska, má vášeň. Je to už pár let, co se mi stala hodně významná věc, která třeba mým sdílením pomůže obnovit a prohloubit náš vztah se stromy a s přírodou. Byla jsem v Praze na jednom víkendovém semináři, kde se trénoval a přelaďoval mozek na to žádoucí a hezké. Moc mi to...
Někdo to nerad slyší…ale všechno začíná u nás samotných. Tady ve článku připomenu nastavení, za kterým si stojím, co mám sama na sobě vypozorované a s čím absolutně rezonuji. Jsme strůjci svého štěstí. My máme vliv na to, jak vypadá náš svět. Je nám smutno? I okolí a vše bude smutné a na prd. A nic nás nepotěší. Jsme šťastni? Rozdáváme úsměvy a vše kolem nám...
Začnu krátkým příběhem, který se mi stal teď v září, když jsem si chystala ženský kruh na podzimní Mabon. Začalo to mimořádně zvláštně… Jsem sama v přírodě na známém místě. Chystám si akci, ženy přijdou za necelou hodinu. Nikde nikdo, všude ticho. Pozoruju svůj docela velký neklid. Trochu se mi klepou ruce a hůř se mi dýchá. To se mi běžně...
Bytí prostupuje vším…Ale právě proto, že prostupuje vším, je tak snadné ho přehlédnout…(říká můj oblíbenec a učitel E. Tolle). Jsme zavaleni informacemi. Digi svět, mobily, počítače, tablety, sledování televize. To všechno nás odtrhuje od nás samotných. A nejen to. Jsou to také veškeré návykové látky včetně alkoholu, závislost na jídle a čímkoliv dalším…To všechno si bere naši pozornost i nás...
V létě, v čase tepla a volna, se možná víc než kdy jindy spojujeme se svou divokou duší a s přírodou (a to vědomě i nevědomě) a užíváme si života plnými doušky. V tomto článku přináším několik letních tipů, které nás spojí se sebou a s přírodou na hluboké úrovni. Vše mám samozřejmě na sobě vyzkoušené. Je to waw:-). 1. Koupání se záměremSkvělá...
Určitě jste to někdy zažili, nebo to možná zažíváte každý den: pocit, že máte hlavu jak pátrací balón z nadměrného myšlení a přemýšlení. Hlava řeší, co všechno je potřeba zařídit, udělat, připravit, nachystat. Jak se správně rozhodnout, co a jak komu říct. Pak také ráda řeší minulost – co jsme řekli a neřekli, udělali, neudělali a měli udělat…co nám druzí...
Mateřství mi dalo a dává pořádně zabrat. Patřím k 20% lidí obdařených zvýšenou citlivostí, takže mám posunutou hranici vnímání. Vnímám to, co 80% lidí nevnímá. A to, co je pro většinu ještě snesitelné, já už nedávám. Po narození svého 1. syna, před 7,5 lety, jsem byla úplně vyřízená. Potýkala jsem se s dlouhodobým nevyspáním, chronickým únavovým syndromem a celkově totálně rozházeným...
Ženské kruhy, prožitková setkání, rituály. Proč vlastně na něco takového chodit? Je to vůbec nutné? „Jistě tam chodí jen ezo ženy, to není nic pro mě“. „Všechny se znají, jsem mimo“. „Jsem introvert, nechci se družit a už vůbec nechci nic s nikým sdílet“. „Jsem moc divoká, to není nic pro mě“. „Je to drbárna/slepičárna, nechci mezi samé ženy“. A tak...
Saša Němcová