Někdo to nerad slyší…ale všechno začíná u nás samotných. Tady ve článku připomenu nastavení, za kterým si stojím, co mám sama na sobě vypozorované a s čím absolutně rezonuji. Jsme strůjci svého štěstí. My máme vliv na to, jak vypadá náš svět. Je nám smutno? I okolí a vše bude smutné a na prd. A nic nás nepotěší. Jsme šťastni? Rozdáváme úsměvy a vše kolem...
Začnu krátkým příběhem, který se mi stal teď v září, když jsem si chystala ženský kruh na podzimní Mabon. Začalo to mimořádně zvláštně… Jsem sama v přírodě na známém místě. Chystám si akci, ženy přijdou za necelou hodinu. Nikde nikdo, všude ticho. Pozoruju svůj docela velký neklid. Trochu se mi klepou ruce a hůř se mi dýchá. To se mi běžně...
Bytí prostupuje vším…Ale právě proto, že prostupuje vším, je tak snadné ho přehlédnout…(říká můj oblíbenec a učitel E. Tolle). Jsme zavaleni informacemi. Digi svět, mobily, počítače, tablety, sledování televize. To všechno nás odtrhuje od nás samotných. A nejen to. Jsou to také veškeré návykové látky včetně alkoholu, závislost na jídle a čímkoliv dalším…To všechno si bere naši pozornost i nás...
V létě, v čase tepla a volna, se možná víc než kdy jindy spojujeme se svou divokou duší a s přírodou (a to vědomě i nevědomě) a užíváme si života plnými doušky. V tomto článku přináším několik letních tipů, které nás spojí se sebou a s přírodou na hluboké úrovni. Vše mám samozřejmě na sobě vyzkoušené. Je to waw:-). 1. Koupání se záměremSkvělá...
Určitě jste to někdy zažili, nebo to možná zažíváte každý den: pocit, že máte hlavu jak pátrací balón z nadměrného myšlení a přemýšlení. Hlava řeší, co všechno je potřeba zařídit, udělat, připravit, nachystat. Jak se správně rozhodnout, co a jak komu říct. Pak také ráda řeší minulost – co jsme řekli a neřekli, udělali, neudělali a měli udělat…co nám druzí...
Mateřství mi dalo a dává pořádně zabrat. Patřím k 20% lidí obdařených zvýšenou citlivostí, takže mám posunutou hranici vnímání. Vnímám to, co 80% lidí nevnímá. A to, co je pro většinu ještě snesitelné, já už nedávám. Po narození svého 1. syna, před 7,5 lety, jsem byla úplně vyřízená. Potýkala jsem se s dlouhodobým nevyspáním, chronickým únavovým syndromem a celkově totálně...
Ženské kruhy, prožitková setkání, rituály. Proč vlastně na něco takového chodit? Je to vůbec nutné? „Jistě tam chodí jen ezo ženy, to není nic pro mě“. „Všechny se znají, jsem mimo“. „Jsem introvert, nechci se družit a už vůbec nechci nic s nikým sdílet“. „Jsem moc divoká, to není nic pro mě“. „Je to drbárna/slepičárna, nechci mezi samé...
Miluju rituály. Jsou to pro mě okamžiky nádherného propojení se životem, s přítomností, s bytím, s tím větším, co nás přesahuje. Je to pro mě koření života, vnímání posvátnosti života a způsob, jak uctít to, co je. Začala jsem s nimi naplno v těhotenství s 1. synem v roce 2016, protože s ním jsem začala pociťovat mimořádnou posvátnost života. A to tak silnou, že jsem...
Máte rádi pohádky a tajemné příběhy? Já moc. Jednu krátkou vám dnes povyprávím. Skrývá pro nás velké poselství. Tady je: Daleko na severu, na pobřeží Skotska, kde vítr kvílí a vlny moře se tříští o skaliska, žil chudý rybář Ivan. Žil sám, jedinou společenost mu dělal křik pobřežních ptáků. Jednou večer, když nemohl spát, se potuloval kolem nedaleké jeskyně. Měl...
Už je to pár let zpátky, co na mě vykoukl na internetu článek, jak se pozná vysoce citlivý člověk. Se zvědavostí a obavou, že by se mě to mohlo týkat, jsem se začetla. A po přečtení prvních řádků jsem se v tom úplně našla.Následovalo několik dní truchlení, že jsem teda úplně v řiti:-))). Jsem prostě fakt mimoň a ještě se o tom píše!...
Saša Němcová