Dar intuice

Začnu krátkým příběhem, který se mi stal teď v září, když jsem si chystala ženský kruh na podzimní Mabon.

Začalo to mimořádně zvláštně…

Jsem sama v přírodě na známém místě. Chystám si akci, ženy přijdou za necelou hodinu. Nikde nikdo, všude ticho. Pozoruju svůj docela velký neklid. Trochu se mi klepou ruce a hůř se mi dýchá. To se mi běžně nestává. Cítím strach. Něco není ono. Ale nevím co.

S přemáháním dochystám oltář a pak si sednu k ohništi, že se tam konečně vědomě zklidním. Zadívám se dál do lesa…a mé oči se střetnou s očima neznámého muže, který je tam zalehlý a celou dobu sleduje, co tam dělám.

Jsem úplně jak opařená. On taky. Vstává a utíká pryč do lesa. I já se z místa klidím a burcuji pomoc.

Uf. Situace zvláštní s dobrým koncem. Vnímám, jak moc je důležité naslouchat, co nám říká tělo a pocity. Jak ty naše radary fungují velmi dobře.

Vzpomněla jsem si i na další příběhy ze svého života, kdy jsem měla náhlý, divný pocit. Například mě, jako studentku, přepadl náhlý, silný strach z jízdy vlakem, když jsem se vracela z jedné akce domů. Nikdy mi to nevadilo. No a ten vlak, ve kterém jsem byla, během jízdy naboural. Stejně tak, když jsem byla dítě, tak jsem se, jednou, mimořádně bála jet s dědou autem. A i děda tehdy naboural. Obě nehody byly lehčí, nikomu se nic nestalo.

Jistě jste sami zažili podobné situace a příběhy. Mně dříve takové shody naháněly spíš hrůzu. Bála jsem se. Nechtěla jsem to. Jak je to možné? To mám takovou moc, že si to zhmotním? Nebo je to osud a bylo to předem dané? Bylo mi to hodně nepříjemné. Když jsem později zjistila, že patřím mezi vysoce citlivé jedince, všechno mi začalo dávat větší smysl a pomalu jsem se tomu přestala bránit. Vysoce citliví lidé mají, mimojiné, prostě silnou intuici a je to OK.

Intuice, nazývaná také šestý smysl, se dá popsat jako náhlý vhled, pochopení nebo vnuknutí, které není zprostředkováno vědomým uvažováním, ale přichází náhle bez jasné příčiny. Najednou prostě víme. Intuice nemá úplně jasné vysvětlení, ale není považována za něco “ezo”. Zabývá se jí třeba psychologie.

Všichni jsme jí různou mírou obdařeni. Je to tichý hlásek naší duše, který k nám různými způsoby jemně promlouvá. A někdy i dost nahlas, třeba právě přes tělo.

Intuice nás může vést, pomoci nám s rozhodnutím, nebo nás varovat. Díky ní získáváme informace pod povrchem. Vnímáme a víme “víc”. To něco, co je jen cítit. Energii druhých, čisté či nečisté úmysly, lež, náklonost…ale i energii prostoru a další. Zároveň ji ale nemáme moc pod kontrolou, jede to “samo” a je jen na nás, jestli si všimneme a poslechneme nebo ne.

Mám vypozorováno, že opravdu je žádoucí ten hlásek poslechnout. Že se ukazuje, že má pravdu, že prostě to je to ono. Takže vím, že prostě “musím”, když to ke mně tak promlouvá. A pokud “neposlechnu”, tak je to pak opravdu blbé.

Jak podpořit vnímání své intuice?

Vnímám jako nejdůležitější cestu SEBEPOZNÁNÍ. Když známe sami sebe, lépe se vypořádáváme s různými situacemi, které život přináší.

Důležité je vnímat a všímat si, jak reagujeme v různých situacích. Všímat si svých vnitřních pocitů a toho, jak reaguje naše tělo. Naše emoce se projevují v těle a tělo prostě neočůrame. Řekne pravdu. Máme-li například strach, v těle začnou kolovat chemické látky strachu. Tělo se přirozeně stahuje, můžeme mít svíravý pocit kolem žaludku, hůř se nám dýchá. A tak pojďte pozorovat svoje pocity a jak se cítíte v těle, když: jste u zubaře, stojíte v dopravní zácpě, nebo jste sami v lese? Jak se cítíte a jak se cítí vaše tělo na masáži, ve sprše, při rychlé jízdě autem nebo při rozhovoru s kamarádkou? Co vám a tělu dělá dobře? S kým je vám (i tělu) dobře?

Všímejte si jemňoučkých signálů vašeho těla a zároveň i vnitřních pocitů, které k nám promlouvají. Kdy se tělo stahuje, kdy se hůř dýchá, kdy cítíte “motýlky” v žaludku, kdy se tělo roztéká. Netřeba nic měnit, jen sledovat bez hodnocení a kritiky.

A pak, když se nám tělo začne z ničeho nic klepat třeba když jsme sami v lese, pochopíme…

Samozřejmě je pro vnímání intuice velmi důležité dostávat se pravidelně z hlavy do stavu bytí. Trénovat okamžiky nemyšlení, meditovat, trénovat bytí v přítomnosti a také být hodně v přírodě. Více jsem se o tom rozepsala ve článku Jen tak být. Dopřávat si čas se sebou v tichu. Když se pak dostaneme do bytí a ničeho, tak se zároveň dostáváme do flow a začínají se dít věci…Nejsme zatíženi svou myslí a skrz nás začne téct proud života. A tehdy můžeme lépe zavnímat intuici a vedení. Můžou přijít nové nápady, vize nebo řešení situací, kde si třeba nevíme normálně rady.

Intuici spolehlivě utlumí virtuální život a vše, co se nás snaží dostat od sebe a z přítomnosti. Tím myslím třeba veškeré návykové látky včetně alkoholu.

Jak poznat, kdy jde o intuici a kdy jde o naši mysl?

• Intuice často přichází jako pocit, který ani nemusí dávat smysl, zatímco mysl se projevuje jako logické uvažování.

• Intuice je rychlá, náhlá. Mysl to má promyšlené a logicky vysvětlitelné.

• Intuice se u každého projevuje různě. Někdy máme jen pocit, že něco víme. Vnímáme ji jako hlas, jindy to je pocit v žaludku, v srdci nebo v rukou.
• Intuice nás vede a ukazuje cestu, zatímco mysl přemýšlí, řeší a hledá výmluvy, proč ne.

Cesta sebepoznání je dobrodružství na celý život. A intuice je tichý hlas duše, který nám ukazuje cestu. A trpělivě čeká, až si ji všimneme:-).

Sebepoznání nám pomůže svou intuici více vnímat a důvěřovat jí. Sama po cestě sebepoznání kráčím již nějakou dobu a provádím k sobě i druhé. Máte chuť se potkat? Nejčastěji provádím ženy na ženských kruzích v rámci svátků kola roku – v souladu s přírodou a jejími cykly. Kruhy probíhají v Blovicích na Plzeňsku nebo venku u Spáleného Poříčí. Nejbližší bude zimní slunovrat 20.12. Podrobnosti k akci najdete zde. Nabízím také individuální podporu naživo či on-line. Podporu najdete také v pdf zdarma Zpátky ke své divokosti aneb 5 tipů, jak si vzít svou sílu zpět. Miluju tu naši jedinečnost, pestrost a rozmanitost. Je tak skvělé, když si bereme svou sílu zpět a jsme samy sebou!

A to je vše. Jak to máte s intuicí vy? Napište!

Pro sepsání tohoto článku mi pomohly tyto zdroje: J. Dispenza – Zbavte se zvyku být sami sebou, wikipedia.org., Ing. Mgr. Radka Loja a Tajemství šestého smyslu – mindtrix.cz, magnoli.cz, psychologie.cz, psychologieprokazdeho.cz. Autorem té krásné hlavy, vysekané ve skále na titulním obrázku, je Viktor Karba.