Musím? Nic nemusím…

Mateřství mi dalo a dává pořádně zabrat. Patřím k 20% lidí obdařených zvýšenou citlivostí, takže mám posunutou hranici vnímání. Vnímám to, co 80% lidí nevnímá. A to, co je pro většinu ještě snesitelné, já už nedávám.

Po narození svého 1. syna, před 7,5 lety, jsem byla úplně vyřízená. Potýkala jsem se s dlouhodobým nevyspáním, chronickým únavovým syndromem a celkově totálně rozházeným a vyčerpaným organismem. Přišlo mi to celé takový frmol a masakr, že jsem nechápala, jak může někdo mít dvě a více dětí. Tehdy jsem kolikrát ještě v poledne byla v pyžamu, doma byl neuvěřitelný nepořádek a já nechápala. Měla jsem pocit, že jsem nic neudělala, ale zároveň jsem se nestíhala ani obléci.

Dítě řvalo a já, nezkušená, jsem se úplně ztrácela v denních událostech s miminkem.

I přes to všechno jednou přišel čas na druhé dítě. Cesta ke 2. dítěti byla delší a složitější, o tom píši ve článku Má cesta ke druhému dítěti.

Po narození 2. syna (víc jak 3,5 roku) jsem měla 2 roky v kuse svědivou vyrážku různě po těle. Jakmile jsem se cítila přetížená, ihned se objevila. Takže to bylo každý den:-).

Dle očekávání to byl opravdu hukot, ale už jsem byla zkušenější matka. Věděla jsem, co dělat, uměla jsem si poradit. Cítila jsem se jistá. I přes to, že jsem hodně myslela na sebe a své potřeby, dopřávala si čas pro sebe, vyrážku jsem měla stejně. Měla jsem pocit zahlcenosti a nestíhala jsem vůbec, co jsem chtěla.

A co jsem to chtěla? No přece: uvařeno, uklizeno, vypráno, nakoupeno, vytřeno, postaráno o děti…a tak dále. Dokonalost. V reálu to prostě nejde stihnout, pokud nemáte hlídání nebo někoho na úklid. No však to znáte, kdo máte děti.

Takže jsem se cítila opět vyřízená a rozhodně mě můj způsob života nenaplňoval. Můj muž mi byl velkou oporou a podporou, ale přecejen jako pracující byl přes půl dne pryč. Hlídání bylo málo, moji rodiče v té době ještě pracovali a byli 100 km daleko.

Tehdy jsem navštívila jednu moudrou ženu a ta mi řekla: Sašo, vykašli se na to! Vždyť nemusíš! Šetři síly!

Nejdřív jsem na ni nechápavě koukala. To jako nemám uklízet ani vařit? No ne! Řekla. Nic nedělej a až přijde energie a chuť to udělat, tak to uděláš!

Tak tohle mi ještě fakt nikdo neřekl!

Vzhledem k tomu, jak jsem se cítila, jsem dala na její radu. Začala jsem to “flákat”. Víc jsem odpočívala, látkové pleny jsem definitivně vyměnila za jednorázovky. A začala dělat víc, co chci já a ne co musím.

A co nejvíc to šlo jsem se ladila na sebe a přítomný okamžik. Samozřejmě, že se mi ulevilo!

Prostě JÁ FAKT NIC NEMUSÍM!

Ale plně přebírám zodpovědnost za své činy a nečiny i s důsledky. Mám volbu: můžu a nemusím.

Tento postoj se pro mě stal klíčem ke spokojenějšímu životu.

Pokud nenaskočíme na to, co nám předkládá naše naprogramovaná mysl o tom, co se musí a nemusí, začneme cítit v životě víc lehkosti, svobody a pohody. A to přeci všichni chceme.

Nikdo nic nemusí.

Fakt nemusíme dělat to, co dělá většina lidí okolo nás. Nemusíme se nechat “vtáhnout do hry”.

Nicméně vím, že vůči našemu okolí nám může být “blbé”, že prostě zrovna nic neděláme. Že jsme ti nevýkonní. Pamatuju si, jak jsem ležela na pohovce, odpočívala jsem a prostě jsem fakt nic nedělala, maximálně koukala do ohně. Všichni kolem mě, včetně dětí, byli někde venku a něco dělali. A pak někdo šel dovnitř. S přemáháním jsem se zvedla a začala dělat, že uklízím, protože mi to prostě bylo blbý. Přitom NO A CO? Tak ležím, no. :-))).

Všichni kolem nás jsou děsně pracovití, vytížení, přetížení, nestíhají, jedou…Ale jsou tito lidé šťastní? Vnímají sebe a své potřeby? Dělají to, co opravdu chtějí? Nebo to dělají jen proto, že musí?

Pokud chceme být šťastní a žít život podle sebe, je potřeba poslouchat hlavně sebe a své tělo. Přijmout sebe, že to máme holt tak. Respektovat to a držet si své hranice. Taky jsem chtěla být jiná. Dokonalá. Všechno stihnout a zvládnout. Srovnávala jsem se s většinou (tj. 80% populace), která prostě je výkonnější. Ale já to nedávám. A vlastně už ani nechci. Respektuji svou citlivost a vím, že místo úklidu a šůrování doma potřebuju jít do lesa, aby mi bylo dobře. A tak tam jdu.

Jdu za radostí. Dělám, co chci a nedělám, co nechci. V rámci možností, jaké mám.

A až přijde energie, uklidím, vysaju, vytřu podlahy, navařím, napeču, vyperu…Ale až to přijde. Protože pak to jede samo. A pak jsou to činnosti z radosti a ne z povinnosti a musu. A pak mě to nevyčerpá.

Teď mi přišlo psaní tohoto článku. Nemusím se nijak snažit, jede to samo:-). A tak píšu. Pak bude zase nějakou dobu pauza.

A ano, velké plus je, že děti jsou již větší (3,5 roku a 7 let), takže si můžu víc dovolit. Navíc mám velkou pomoc ve svých rodičích, kteří rádi hlídají a pomůžou a již mají čas. Jsem za to opravdu vděčná.

Vyrážku nemám, pouze v přetížení. A to už je zřídka.

Neříkám, že s tímto přístupem nejsem konfrontována s okolím. Jsem. Většina lidí takto nežije. Ty staré programy jsou velmi mocné a nemáme to všichni prokouknuté. Někdo má program “musím” tak zakořeněný, že postoj “nemusím nic” prostě nedává. Ale i tak, vždy máme volbu. Můžu a nemusím.

A tak kráčím svou cestou a vím, že nic nemusím. Je to velmi úlevné. Ale někdy divoké a trnité. Někdy to ustojím, někdy ne.

Já to mám tak a jsem OK, ty to máš tak a jsi OK.

A tak…jdu za radostí…a učím se pořád za pochodu:-).

A pro ty, co mají výčitky, když se věnují sobě a ne dětem, tak připomínám, že šťastná máma = šťastné dítě. A tak podporujme samy sebe, mějme se rády, buďme na sebe laskavé a mějme se sebou soucit.

Stojí to za to:-).

Zaujalo vás to? Našly jste se tu? Určitě vás potěší video ke stažení zdarma, záznam z webináře Jsem jedinečná! Najdete ho zde.

Chcete se naplno postavit do své síly? Chcete být víc a víc sama sebou? Mrkněte na pdf Zpátky ke své divokosti, aneb 5 tipů, jak si vzít svou sílu zpět. Je zdarma ke stažení. Věřím, že zde najdete inspiraci na své cestě životem.

Nabízím také osobní provázení a podporu ve Spáleném Poříčí nebo on line. Pro více informací mrkněte tady.

Přečíst si můžete také zmíněný článek o Cestě ke 2. dítěti.

Staré neprospěšné programy “musů”bouráme také na ženských kruzích, která probíhají na Plzeňsku. Přehled aktuálních akcí najdete zde.

A to je vše. Mějte se dobře. A připomínám, že FAKT NIC NEMUSÍTE.