Posvátnost života

Budím se ráno ve stanu, všichni ještě spí. Omamná vůně mateřídoušky mě praští do nosu. To je krása…Večer jsme to zapíchli na loučce u lesa, kousek od cesty. Už večer jsem obdivovala krásu tohoto zašitého místa. A teď ráno se nestačím divit. Spíme na mateřídoušce, která roztroušeně roste a nádherně voní všude kolem.

Obětinky přírodním bytostem a duchům místa jsou pryč. Jablko, trochu sušeného ovoce a ořechů jsme večer dávali na pařez jako výměnu za pobyt.

Mým tělem i duší prostupuje krása a vděčnost. Tolik požehnání na takovém místě! Zdánlivě obyčejné…ale přitom tolik posvátné!

Posvátné chvíle máme, když se pro to sami rozhodneme. Když se rozhodneme ji vnímat. Ve skutečnosti každá chvíle je posvátná. Je to chvíle čisté přítomnosti, čistého bytí. Chvíle, kdy nejsme ve svých hlavách, myšlenkách a dramatech, ale spočineme ve svých tělech. Vnímáme smysly svět kolem nás, jeho krásu a přirozenost. A to může být na hmotné i nehmotné úrovni.

Posvátné je každé ráno vstát z postele, otevřít okno a nadechnout se čerstvého svěžího vzduchu. Podívat se z okna na stromy, na slunce. Zase vylezlo a svítí, je nový den! Zase máme to štěstí tu ještě pobýt a užít si to. Máme další šanci! Není to samozřejmost probudit se!

Posvátná jsou naše těla, posvátné je mýt se, přebalovat dítě, vytírat podlahu i mýt záchod, řídit auto, vařit, jíst, pít, milovat se, hrát na kytaru, věšet prádlo, číst si, dělat cokoliv rukama, hrabat se v hlíně či jen koukat do ohně. Prostě všechno – když se pro to rozhodneme.

Já se pro posvátnost před nějakou dobou rozhodla. Protože v běžném životě mi něco chybělo. Život na autopilota, který jsem vedla, mi nevyhovoval. Chyběla mi radost, spojení a ta posvátnost. Prostě samotný život. Neříkám, že jsem v posvátnosti pořád. Nejsem, respektuji, že to někdy nejde. Prožiju si nasra*ost a vím, že pak to zase přijde:-).

Jak vnímat více posvátnosti?

Zpomalit. Potřebujeme zpomalit, abychom vůbec něco zavnímali. Netřeba se pořád někam honit. Nemusíme, nic nám neuteče. Svět je rychlý. Tak ať je. My na to naskakovat nemusíme.

Být plně přítomný v této chvíli. Přítomnost je posvátná. Je potřeba netříštit pozornost, být přítomni s jednou věcí. Nedělat více věcí najednou. A stále se vracet k sobě, do těla, ke svému dechu a ke svému tlukoucímu srdci.

Vnímat svými smysly. Smysly nám velmi pomohou se zpřítomnit a tím zavnímat posvátnost. Používejme více čichu. Doslova „čmuchat“ ke všemu. K rostlinám, jídlu, ale i lidem, k hlíně, kamenům. Naslouchejme zvukům přírody, zpěvu ptáků, šumění stromů, řeky. Dívejme se na svět bez hodnocení a vnímejme krásu kolem sebe. Zastavíte se u cesty, kde roste nějaká „tráva“? Podívejte se, jak se houpe ve větru. Jak je krásná, ta obyčejná tráva. Jakou má barvu? Jak voní? Jak je cítit po hmatu? Dá se ochutnat?

Hledat krásu i v bahně a v náročných situacích. To může být někdy opravdu těžké. Pravda je taková, že za veškerými těžkostmi, náročnými situacemi a hlukem je vždycky klid. Posvátnost. A rozhodnutí, jak zareagujeme v náročné situaci, je jen na nás. Platí, že i přes to všechno co se děje, můžu si zvolit klid a posvátnost. Ber – neber.

A krom toho, vždycky se můžeme obrátit na slunce či na nebe nad námi. Někdy stačí zavnímat nohy na zemi, podívat se do tekoucí řeky. Já ráda koukám na měsíc. Jeho viditelná přítomnost mě naprosto uklidňuje. Najednou nic není důležité. Měsíc, stejně jako slunce, to všechno vidí, sleduje nás. Je tichým svědkem veškerého dění tady na Zemi. Nehodnotí ani nesoudí. Ale prostě je. Je tady a dívá se. A všechno je v pořádku.

Hledat krásu a posvátnost v obyčejnosti. V každodenních obyčejných situacích, které zažíváme. Takové pití ranní kávy nebo čaje nebo vynášení odpadků – toho, co už nám neslouží. Chvíle, kdy máme pocit, že se vůbec nic neděje…a jen jsme. A to stačí. Vidíte, jak se na drátech houfují jiřičky?

Praktikovat vděčnost. Máme důvod být vděční…A tak ji vyjadřujme, děkujme…Vděčnost je velmi mocný nástroj, který mění naše životy a pomáhá k psychické pohodě.

Komunikace s nehmotným světem. Nejste si jisti? Nevadí. Vyzkoušejte, co to s vámi dělá, jak se u toho cítíte a co dělá vaše tělo. Jdeme-li do přírody, stačí pozdravit les, místní bytosti (mohou to být i stromy, keře, mech…nebo i víly, elfové, skřítci a skřítkové). Vnímejte, jaké to je, když vstupujete do lesa a zdravíte ho. Je to prostě najednou jiné. Můžeme bytostem donést nějakou dobrůtku – něco přírodního: kousek ovoce či třeba oříšky.

S rodinou spíme hodně venku v přírodě nadivoko. Na místě, kde spíme, oslovuji to samotné místo, místní duchy a bytosti. Žádám je o svolení, o bezpečí a dávám jim již zmíněnou obětinu. Sama mám po takovém rituálu hezký pocit propojení s místní přírodou a jejími bytostmi. A cítím, že jsme tam v bezpečí a přijati. Samozřejmostí je, že se na místě chováme s úctou, čistotou a pokorou.

Stejně tak s úctou a respektem se chováme i k dalším bytostem. Chcete si natrhat bylinu na čaj? Nebo jen vážete kytici pro radost? I rostliny je hezké oslovit a zeptat se, jestli je můžeme utrhnout. Sbíráte borůvky a jahody v lese? I pro ty platí oslovení a dovolení. Nemusíme se ptát každé borůvky, stačí jednou.

Oslovuji i řeky a potoky, rybníky, louky a pastviny, jsem zvyklá mluvit na kameny i se živly. Když jsem sama, tak mluvím často nahlas, jinak spíše v duchu a ve svém srdci.

Po takové komunikaci si pak třeba všimnete, že se vám ukáže kamínek ve tvaru srdce, ptačí pírko, nebo se ozve krkavec, ukáže duha nebo si motýl sedne na váš rukáv…To vše jsou vzkazy posvátnosti, ví se o vás, jste ve spojení.

Posvátnost je být v kole roku, ctít zákony přírody, její cykly a pravidla. Vnímat proměnlivost přírody i sebe sama. Zastavovat se a slavit přírodní svátky. S tím úzce souvisí praktikování rituálů. O rituálech jsem psala ve článku Proč rituály a jak na ně.

K posvátnosti nám také pomůže používání vykuřovadel, zdobení domova, hudba, svíčky, drobné domácí oslavy…

A co píšu snad vždycky a prostě to sem patří je vyvarovat se sledování zpráv a katastrofických příběhů. Nebýt pořád na mobilu, počítači nebo u televize.

A proč to všechno dělat? Vyzkoušejte a uvidíte sami…

Chcete-li zavnímat posvátnost ve skupině, přijďte, ženy, do kruhu na Mabon, podzimní rovnodennost. Bude v neděli 21.9. venku v přírodě u Spáleného Poříčí. Akce je pro všechny ženy: začátečnice i pokročilé, pracující i nepracující, mladé i zralé:-).

Chcete víc od života, ale nechcete do kruhu? Nabízím také individuální podporu. Naživo i on-line. Napište mi na sasa@bytivkoleroku.cz. Ráda budu Vaší průvodkyní.

Provádím rituály, protože tak sama žiju. Dává mi to smysl a dělá radost. Ať jsou to narozeniny trochu jinak, nebo vás čeká porod, stala jste se mámou nebo chcete oslavit svůj přechod, to vše jsou důvody k zastavení a uctění. K rituálu. Ráda pro Vás vytvořím rituál na míru.

Chcete jen další inspiraci? Můžete si stáhnout pdf zdarma Zpátky ke své divokosti aneb 5 tipů, jak si vzít svou sílu zpět. Tam je toho k posvátnosti taky dost. A to je vše. Přeji nám všem hodně posvátnosti!