Méně mobilu, více posvátnosti

Občas se nechám zahltit informacemi. Ve chvílích, kdy se nic neděje, pozoruji, že beru do ruky mobil. Odvádím se někam pryč…Nepíše někdo? Nemám někomu odepsat? Co se kde děje? Co si přečtu zajímavého? Sjíždím Facebook, zprávy, email. WhatsApp je taky dost v kurzu. Abych byla v obraze. Nebo snad, abych se nemusela zabývat tím, co je teď? Ne, nejsem zas tolik mobilní typ, ale to gesto, sáhnout po mobilu, mám.
Mám mobil, asi jako většina z nás, pořád u sebe. Dávám si ho na stůl či někam vedle sebe a dokonce vedle postele, protože tam mám budík. Používám foťák na mobilu, kalendář, kalkulačku, baterku či tam mám uloženou hudbu nebo zajímavé podcasty. A ty si samozřejmě chci všechny poslechnout.

O různých dalších aplikacích ani nemluvím. Je to opravdu multifunkční vychytávka. Díky neustálé dostupnosti nás všech zachraňuje životy a taky všichni o všem hned víme. Díky Facebooku jsem poznala spoustu úžasných lidí, které bych bez něj možná ani nepotkala.

Díky Facebooku mi chodí ženy na akce a já sama chodím na akce těch, které jsem díky němu poznala. Můžeme se propojovat na velké dálky, sbírat zajímavé informace a být v kontaktu s kýmkoliv na světě…Je to úžasná věc a rozhodně potřebná a žádoucí. Děkuji za to všechno!

Nicméně přílišná pozornost této věci mě však odvádí od sebe samé a od toho, co je opravdu důležité. Ve chvílích, kdy už je toho moc, pozoruji svou roztěkanost a „vyhučenost“ z informací z online světa. Hlava se nekontrolovatelně rozjíždí. Pozoruji neklid a stres v těle při přílišném sledování obrazovky. Cítím, že mi to nedělá dobře a že někdy nehospodařím s tímto „pokladem“ správně. Jó, je to dobrý sluha, ale zlý pán…
Pak se stydlím, když mě děti vidí s mobilem v ruce a nechci, aby mě následovaly.

Virtuální svět je iluze. Víme to všichni, ale…jde to po nás. Po mě. Závislost, rozptýlení…před skutečnou přítomností, před vlastním životem, vlastním nitrem. Vždyť to hlavní je okamžik TEĎ. Ten náš skutečný, živý život. Ten máme žít! Ten svůj báječný, jedinečný život, který nikdo jiný nemá. A čas běží…

A tak jsem si tuhle v sobotu k večeru řekla DOST. Vypnula jsem telefon, dala ho na poličku a zapnula jsem ho až v pondělí během dopoledne. Překvapivě jsem žádné nutkavé projevy absence mobilu neměla. Nijak jsem ho nepostrádala a bylo to moc fajn. Mysl se soustředila na to, co je. Uvolnilo se místo pro obyčejné bytí a tím i pro větší vnímání posvátnosti. Chvíle volna? Koukala jsem z okna na žloutnoucí se listí, nebo jsem se obracela ke svému dechu a vnímání těla.

Vím, že se umím nechat strhnout virtuálním světem a zahltit se. A taky vím, že to je jen na mně, co dovolím a co s tím budu dělat. Nejvíc mi pomáhá vědomé rozhodnutí. Když se totiž opravdu rozhodnu, vypnu vše a je klid :-). Tím uvolňuji spoustu místa pro život, pro drobné denní detaily a pro vnímání již zmíněné posvátnosti. Mám čistší hlavu a tím větší prostor pro intuici, zprávy z „jiných sfér“ i pro tvoření. A to mi za to opravdu stojí!

Opatření, která praktikuji nebo se o to snažím, v rámci možností:

• Minimálně jednou týdně nezapínám Facebook.
• Občas mobil nechám prostě úplně vypnutý nebo v letovém režimu.
• V offline režimu jsem téměř vždy o prázdninách a o Vánocích.
• Ráno nekoukám hned do telefonu, večer jej vypnu minimálně hodinu před spaním.
• Začala jsem si telefon dávat dál od sebe, aby nebyl na dosah.
• Mám vypnutá některá upozornění.

A co dělám, když už to přeženu?

• Příroda je lék. Jdu do přírody.
• Stres ze sebe dostanu pohybem – chůze, běh, tanec…
• Čichám k přírodě, éterickým olejům, nebo použiji vykuřovadlo.
• Dám si Bachovky (Bachovy esence – krizová směs) na zklidnění nebo třeba čaj z meduňky.
• Dýchám do břicha.
• Zavřu si oči.

Být offline je opravdu luxus, který chci praktikovat častěji, neb díky tomu zase ožívám naplno v normálním životě. Zároveň se ale nechci odříznout od světa. Vím, že abych se nestala otrokem technologií, musím udržovat zdravou rovnováhu a hlídat si své hranice. Pak je to OK.

Důležité je pro mě vídat se s druhými naživo. A proto ráda svolávám akce, kde se můžeme propojit, inspirovat se navzájem a užít si společný čas. A s tím mi virtuální svět moc pomáhá. Na Plzeňsku svolávám ženské kruhy kola roku, které jsou v souladu s přírodou. Mezi mé další činnosti patří individuální podpora – osobní konzultace a rituály na míru pro jednotlivce či menší skupinu lidí. A tak, máte-li chuť se propojit, přijít na akci nebo jenom být v kontaktu, napište mi na sasa@bytivkoleroku.cz. Bude mi potěšením! A jak to máte vy?